23.2.|18
Je únor. Po úmorném balení (skákání po kufru, aby šel zavřít), nervozitě s cesty a samotnému vědomí, že tohle už je vážně vážný a krok zpět už si nedovolím, jsme konečně tady. Na ostrově. Na severu, kde nebe brázdí polární záře, kde není moc stromů, zato je tu vzhledem k poloze až podezřele teplo. To ty prameny. Horké vyvřeliny, které místní využívají. Jedna z věcí, která se mi na severních zemích tolik líbí je jejich schopnost využít prostředky beze zbytku. Oni jich totiž až tak moc nemají, a tak je třeba si jich vážit. Myslet udržitelně a laskavě, protože příroda samotná tady mnohdy až tak laskavá nebývá.
Jsme tu tři týdny, takže vlastně zatím můžeme mluvit o takovém rozkoukávání se. Máme kde bydlet, úspěšně máme práci. (my, oba dva, co tu sdílíme teď prakticky všechno) I když vlastně není sezóna, je zima a všechno tu jde pomalu a s rozvahou, máme tu práci a s ní i jistotu, že můžeme zůstat – dlouho. Je to plán, který počítá s roky, ne týdny nebo měsíci v sezóně. Počítá s tím, že uvidí zdejší kulturu hlouběji než turista, podívá se po celém ostrově, ušetří peníze na rozkoukání se na měsíc zase po jiném místě. (ostatně tak jak máme zvykem)
Užíváme si tu naprosto krásnou krajinu a fotogenické městečko Mosfellsbær, kde jsme našli ubytování. Reykjavík by byl sice pohodlnější, zato drahá destinace. Ostatně, do Reykjavíku dojíždíme třicet minut autobusem, takže by se dalo říct, že máme ideální polohu. Klid, obchody v optimální vzdálenosti, levnější ubytování a přitom dostupnou práci a zábavu v hlavním městě.
Je to jen pár minut od domu, kde bydlíme. I v zimě udržovanými cestami se člověk dostane až k moři. Respektive k řece, která se vlévá do moře. Před ním se rozprostře místní zasněžené golfové hřiště, ze kterého má výhled na majestátní skály jemně poprášené sněhem. A tak se jen tak kochá všemi odstíny modré barvy, trávou která hrdě stojí nad napadaným sněhem a přemýšlí, jestli zůstane o chvíli déle nebo to rychle zabalí a uteče někam, kde mu neumrzne zadek, protože u moře hodně, ale hodně fouká.
Až skončí takzvaná rozkoukávací část, budeme mít čas na výlety a vzdálenější místa. Bude tu přibývat článků nejen o tom, jak se na Islandu žije, jak člověk z EU řeší papírově celý ten proces dlouhodobého přesunu a života za hranicemi, ale i o tom, kam zajet, zajít a co ochutnat – nejen na Islandu – všude tam, kam se pohneme.
~ Bára