Zlatý Okruh / Golden Circle

Zlatý Okruh je mezi výlety už taková klasika. V celkem malém časovém úseku zastávky okruhu hodně vypoví o místních podmínkách, charakteru a původu krajiny. Alespoň tak jsme to měli my. Díky našemu průvodci, který celou cestu mezi přejezdy komentoval.  Část z komentářů tady spolu s  fotkami shrnu do jednoho příspěvku.


Naše první zastávka byla u kráteru Kerið ~

Kerið

Nutno ještě před rozebráním kráteru podotknout, že cesta sem zabrala asi 45 minut autem. Zastavili jsme cestou na menší zastávce ve městě Hveragerði, které je známo pro svou oblast s velkou geotermální aktivitou. To znamená spoustu páry, a taky spoustu energie, která se obecně na Islandu využívá k vytápění skleníků nebo k provozu továren na hliník, který především vyvážejí. Díky zahraniční spolupráci se tak výroba aluminia podílí na islandském HDP více než 18,5%. Pára je pro celý ostrov příznačný prvek a zdroj místního bohatství, už jenom proto tvoří spousty jmen. Reyk znamená v islandštině pára nebo kouř.

rozdelovac-vpravo

Samotný kráter patří k oblasti Grímsnes. Leží tak v západní vulkanické zóně. Vznikl zhruba před 6.500 lety. Dno naplněné vodou střídavě klesá a stoupá od 7 po 14 metrů podle stavu podzemní vody, kterou tak zrcadlí. Původně vulkanologové charakterizovali Kerið jako kráter vzniklý výbuchem. Nicméně po dalších rozborech okolní přírody pro žádný výskyt známek po výbuchu usoudili, že kráter znikl propadem magmatické komory, která je jen součástí vulkanického systému.

Stěna kráteru Kerið
Detail kráteru

Na místě jsme byli v březnu, tedy na konci zimy. Dno vulkánu je ještě zamrzlé s velkou výstrahou na takovou plochu nevstupovat. Vstup do areálu nebyl nijak drahý. Celkem 400,- ISK na osobu (cca 80,- CZK)


Druhá zastávka byla ve skleníku a stájích Friðheimar ~

Skleník

Než jsme se dostali do samotného skleníku, prošli jsme místní stáj s koňmi. Tam nám bylo ve zkratce vysvětleno, co to znamená být koněm na Islandu. Takový kůň, jakmile je vyvezen byť za získáním titulu v evropě, už nesmí nikdy zpět. Stejně tak sem nesmí být dovezená žádná použitá výbava. Nebo pochopitelně cizí druh koně.

snitka

Chrání si tu tak zdraví a čistotu plemena, které se po šlechtění významně liší od jiných plemen z celého světa. A to hlavně díky jedinečným typům chodu – má jich totiž 5. Obvyklé jsou pouze 3 – krok, klus a cval. Islandský kůň má navíc skeið a tölt. Má mnoho a mnoho barevných variací, nízký vzrůst, dlouhou srst a hustou podsadu. Je tak připravený a zvyklý na extrémní počasí.

islandský kůň

Po přednášce ve stáji jsme se přesunuli jen kousek vedle do skleníku, který funguje zároveň jako restaurace. Rodinná farma tak nabízí příjemné posezení u legendární rajčatové polévky s naprosto úžasným čerstvým chlebem. Doprovázené všudypřítomnými rostoucími rajčaty a čmeláky, kteří tu jeden po druhém stráví půl roku života, opilují co se dá a uhynou.

rozdelovac-vpravo

Nabídka je bohatá, od zmrzliny, omáček, přes směsi koření až po džus. Vše z rajčat. Lokálně vypěstovaných skleníkových rajčat plných chuti. Otevřeno mají denně od 12 – 16 hodin. Ideální na oběd. Měli jsme posezení v rámci zájezdu. Nebyla sezóna, i tak bylo plno. Rezervace předem vyžadují pouze u velkých skupin, ale sama bych to nepodceňovala. Je hodno dodat, že kromě místního obchodu mají i ten internetový!


Třetí zastávkou byl legendární Geysir ~

Geysir

Na našem okruhu už jsme 80 km od Reykjavíku. V oblasti geotermálního pole Haukadalur. Hlavní gejzír je zde Velký Gejzír (islandsky Stóri Geysir) po kterém získali své pojmenování všechny ostatní gejzíry po celém světě. Má sílu tryskat až 60 m do výšky. Není moc činný, a tak zaručenou podívanou zařídí jeho menší břáška ležící nedaleko – Strokkur. Ten tryská cca každých 5 minut, a to 10 – 20 metrů do výšky. Na jeho okraji se non-stop shromažďují kolemjdoucí a netrpělivě, s nastavenými foťáky, mobily a kamerami, čekají na erupci. S každým lehkým zabubláním stoupá nervozita a počet diváků.

snitka

Kromě gejzírů oblast pokrývá rozmoklé pole plné vroucí vody kolem 100°C. Cestičky jsou obehnané symbolickými ploty a ukazateli, které upozorňují turisty o stavu okolní půdy. Všude je pára a bublající otvory v zemi naplněné vodou s minerály, které vykreslují mapy a vrstvy na zemi. Je to tak nekonečná podívaná plná čistě přírodních obrazů.

Oblast Haukadalur

Vše zdarma, doprovázené obchody pro turisty s nepřeberným množstvím oblečení, pohledů, suvenýrů a dobrot, navíc je zde restaurace a zázemí.


Další zastávkou byl vodopád Gullfoss ~

Gullfoss

O pár kilometrů dále za Geysirem směrem k vysočině leží nejznámější vodopád islandu. Přes dva schody padající masa vody, která tvoří po většinu roku duhu. (My jsme na ní ovšem štěstí neměli.) S přehledem jsme zde strávili více jak 20 minut, obcházeli vodopád ze všech stran a nechali se pohltit majestátností vody a kaňonu, který vyplňuje.

rozdelovac-vpravo

Řeka Hvítá, o které je řeč, mění svůj objem podle ročních období. Obzvlášť v létě, kdy je zde nejvíce vody z tajícího ledovce Langjökull, který je druhým největším na ostrově.

Gullfoss

Je to vlastně víc, než jen vodopád. Je to symbol boje za zachování přírodního bohatství. Svého času – říkají, že roku 1907 – chtěl jistý angličan Howells odkoupit vodopád, aby zde mohl postavit vodní elektrárnu. (Vzhledem k mase vody, se to dá pochopit.) Nicméně tehdejší majitel a farmář Tómas Tómasson odmítl. Ale! Vodopád nakonec pronajal. Mohl naštěstí posléze poděkovat své dceři – Sigriður Tómasdóttir, která takovou skutečnost odmítala, bojovala, demonstrovala a byla ochotná se obětovat a skočit do vodopádu, pokud se nájemní smlouva nezruší. Nedostatečné zaplacení poplatku za pronájem hrálo pro zrušení smlouvy a boj nakonec vyhrála. Sigriður je tedy pokládána za první ekologičku islandu. Od roku 1979 je vodopád v přírodní rezervaci, je tak chráněn pro další generace a obdivovatele přírody.

snitka

Stejně jako u Geysiru se zde najde obchod se suvenýry, parkoviště a restaurace. Vstup je zdarma se spoustou ochozů a pohledů ze všech stran vodopádu.


Poslední zastávka byla v národním parku Þingvellir ~

Þingvellir

Od vodopádu jsme do parku jeli cca další hodinu. Nutno dodat, že se celý výlet blížil ke konci a plná zážitků jsem měla tendence u posledního přejezdu spokojeně usínat. Náš zkušený průvodce měl na cestu připravené povídání o místní kultuře, vílách, obrech, elfech a mýtických bytostech.

rozdelovac-vpravo

V neposlední řadě pak o Huldufólk – v islandštině “skrytý lid”. Jde o lid, velmi podobný tomu islandskému, jen je trochu menší a krásnější. Podle pověsti jde o Eviny děti, které nestihla umýt před návštěvou boha, a tak je chtěla schovat. Bůh je však natolik všemocný, že vše ví a její záměr prokoukl. Proto ji potrestal. Pokud nemůže její neumyté děti vidět on, neuvidí je nikdo. A tak od té doby existuje skrytý lid. Zahrávat si s ním není radno, je totiž všemocný a dokáže se krutě mstít, ale umí i královsky obdarovat – plnit přání. Huldofólk je i v současné době natolik prožívané téma, že se zde nestaví nic v blízkosti míst, kde tito lidé přebývají. Odkazy na ně a drobné poznámky mezi řečí jsou tu každodenní záležitostí, stejně tak je to s elfy a jinými bytostmi. V určité míře tak přispívají k ochraně přírody, která je tu dalším faktorem tak prožívané mystiky.

Þingvellir

Cestou se v okruhu už vlastně vracíme, jsme jen 40 km severo-východně od Reykjavíku. Þingvellir je centrem historického, kulturního a geologického významu. Park leží v úzkém údolí, ve kterém hraničí Středoatlanstký hřbet spolu s dvěma tektonickými deskami. Severoamerickou a Euroasijskou tektonickou deskou. Je to jediný aktivní okraj desky. Island je tak v tomto místě doslova rozerván na dva kusy, v činnosti. Lze během let sledovat, jak se jedna stěna parku pomalu oddaluje od té druhé.

snitka

Další významný prvek je zde vznik Alþingu, což je první všeobecné shromáždění parlamentu. Je to jeden z nejstarších parlamentů na světě. A dosud se z něj v parku nacházejí jeho pozůstatky. Fungoval zde od roku 930, a to až do roku 1789. Od roku 1944 je tedy díky objevu těchto pozůstatků park vyhlášen za národní. Navíc je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Þingvellir

Do parku jsme vlastně jen tak nahlédli, viděli možnosti, kde by se dali dělat celodenní výlety do různých částí. Slouží k tomu i turistické centrum, které je nově vystavěné na jeho konci. Vstup na výšlap kolem okraje parku byl zdarma. Zakončili jsme tak náš dlouhý den plný objevů a zážitků. Umím si představit, že tohle je teprve začátek. Taková ochutnávka.

~ Bára