Tady jsou jen dvě roční období – léto a zima. Teď přichází to méně populární. Studené, tmavé a plné zamyšlení. A to ještě úplně nedorazilo.
Zima? Teploměr ukazuje něco kolem 4 stupňů Celsia. Ještě před týdnem to bylo 8, a to nepočítám s větrem a deštěm, který sílí každým dnem. Pomalu si plánuji zábavu na dlouhé zimní večery, které už se pomalu blíží a natahují. S nimi si natahuji i další vrstvy oblečení. Ještě nesněží. Tedy, ne konstantně. Je celkem běžné, že tu jeden zažije déšť, sníh nebo kroupy – vše během pár minut.
I přes to, že je dost větrno a deštivo, chodíme sem tam na malé procházky po okolí. Nejčastěji do místního starého přístavu, který má zvláštně uklidňující a příjemnou atmosféru. Poslední dobou se musím uklidňovat trochu více než obvykle. Nevím, jestli za to může sychravé počasí, postupné ubývání denního světla nebo fakt, že jsem byla donucena změnit práci. Takže jsem na začátku. Zase. Naštěstí se tu dá práce obecně najít docela rychle, pokud nemá člověk zvláštní nároky. Tím spíš, když už tu chvíli žije a má pár známých, které znají zase další známé, a tak se to všechno rychle propojí. Čím víc to tu poznávám, tím menší se mi to tu zdá.
Vše se tu s nadcházejícím obdobím ještě více spomaluje. Je zima, a tak turistů ubyvá. (I když je jich tu stále dost.) Takže mám čas vážit hodnoty. Mám čas na uvědomění si každodeních maličkostí. Nebo jak důležitý je mateřský jazyk a kutura. Jak sebejistě se v tom cítím. Můžu porovnávat a čerpat zkušenosti. Jenom tím, že jsem. I přes to, že se občas cítím dost hloupě, obzvlášť na začátku, kdy si člověk věci spíš osahává a mapuje. Je to nakonec jen zkušenost, která nás dělá silnějšími.
Jak vážím hodnoty a propojuji. Konkrétně web – instagram – blog. Rozhodla jsem se psát taky v angličtině. Najdete tu tedy od teď vždy dva příspěvky. Téměř totožné, ale oba v jiném jazyce.
Obvykle se člověku nechce snad ani ven. Do toho počasí. Ale všechno vynahrazuje pocit uklidnění a relaxace ve zdejších horkých bazénech. Se zimou to všechno nabírá tak nějak jiný, smířlivý a ještě víc uspokujující rozměr.
Uklidňující, to byl stejně tak výlet do místního parku plného králíků. Nemyslím si, že místní jsou velkými fanoušky domácích mazlíčků. Vykládám si to nepřívětivými povětrnostními podmínkami. A drsnému stylu žití. Nicméně je tu pár míst – ve městě i za městem – kde domestikovaní králíci žijí vlastním, divokým životem. Jsou tak krotcí, že vždy přihopkají a hledají něco k jídlu. Krmit je člověk může takřka z ruky. Nemají tu moc přirozených predátorů, takže se tu spokojeně množí. Byli jste někdy třeba v Elliðaárdalur parku?
Dobře. Teď, když se vše vrací trochu do normálu, plánujeme využít poslední dny bez sněhu a půjčíme si auto. Pojedeme za město! Hledat horké prameny a měsíční krajinu. Dokud není taková zima. Než se nám zasněží. Půjdete s námi?
~ Bára
#zimajeskorotady